Návštěva

01. 08. 1998

Jednoho dne z rána,
probrala mě rána,
stalo se mi neštěstí,
upadl jsem z pelesti.

Že by už byl budíček?
Mnu ospalky zpod víček,
uhodl jsem, jasná zpráva,
dozorčí řve jako kráva.

"Vstávejte vy lenochodi,
je potřeba umejt schody!
Leštit dlažbu, drhnout rámy,
to jsou fakta žádný fámy!

Ať se všechno leskne skvěle,
hlavně pozor na postele!
Přijede sem velení,
tak ať už nikdo nelení!"

Hotovo je všechno v mžiku,
bez otázek, toť věc cviku,
potom už jsou tu, řveme: "Sláva! Sláva!"
slov se nejprv nedostává.

Však generál jde na to chytře,
z koutku oka kroupu vytře,
nosohltan odhlení
a bodře se zakření.

"Jak jste milí! Jak jste skvělí!
Ve službě vlasti jste tak bdělí!
Jen poněkud zdá se mi,
jsou vojáci zchváceni?"

"To je jinak! Tak to není!
Jsou jen trémou zaražení!
Zadáme jim práce jiné,
strnulost ta hned pomine."

"Já už myslel na mou věru,
že dělají až do záděru,
teď však v duši už mám klid,
tak je to správné, tak to má byt."

S novým úsměvem v koutku tváře,
odjede domů ve státní káře
a jen co projede alejí,
bude vše zas ve starých kolejích.