Femme fatale

Tvé rty byly má snídaně
při sčítání kapek rosy
balancující na hraně
o shovívavost jsem prosil

 

Tvůj úsměv byl má odměna
při plašení ranní chmury
zapomínaje zájmena
když pohledy horce žhnuly

 

Tvůj smích byla má zástava
při kakofonii zvuku
ustávající obava
vždy tišící každou muku

 

Jsi spásou v tomto století
než duše má pryč odletí