Revolta

I.

Máš chuť zvrátit hlavu k nebesům
a nekonečně dlouho řvát.
Třeba si někdo povšimne.
Třeba se další začnou ptát.

 

Možná se bude někdo smát,
nekonečně dlouze, hloupě,
žel komu není shůry přáno,
upadá v těsné lidské stoupě.

 

Snad jiný opustí slepců doupě,
jedno zda dělník či literát.
Zahodí zítřejší noviny, domyslí,
co může se všechno stát.

 

Konečně začnou se další bát,
co činí se a činit se bude.
Ono samo se nic nestalo!
Co pro nás a po nás tu zbude?

 

II.

Nepřijmou slepě svůj úděl,
odvrhnou podstrčené scénáře,
hlavu zvednou, i ramena,
rozvrátí brány žaláře.

 

Byť budou označeni za žháře,
spálí svá pouta z lýka,
riskuje po těle spáleniny, však
oheň očisťuje lépe než dýka.

 

Kdo zrádce je, ať pyká!
Kdo bez viny, ať prstem ukáže.
Svých třicet stříbrných užil,
k tomu měl sdostatek kuráže.

 

Nestačí jen plivnout do tváře,
Moc slinu setře moc lehce,
bestie v těle člověka,
jehož doposud měli za světce.

 

III.

Stejně jako chvatné tahy štětce,
které se v dešti rozpijí,
mohou se snažit sebevíc,
přetvářku činy odkryjí.

 

Složené do přísných linií,
veškeré skutky a záměry.
Mlýny melou pomalu, ale stále,
nedbaje úřední závěry.

 

Odhalí se skutečné rozměry,
když maska spadne všem kopiím,
pět minut před půlnocí, dřív
než přišly instrukce médiím.

 

Těm, jež celou pravdu přežijí,
bude darován do vínku
čistý štít po restartu,
na stejně vysokém stupínku.

 

IV.

Věz, nic není zdarma, blázínku,
musíš zaplatit krutou daň.
Ztratit něco ze sebe sama.
Dřevcem ostrým přesně zraň.

 

Když ubíjí se kolektivně saň,
třísky lítají.
Jak vyděšené hejno holubic,
jak rudé praporce na turnajích.

 

Někteří se tím ani netají,
láká je bezmocná, plachá laň.
Nahánět a uštvat,
v slzách, za nářku, krvi kaň!

 

Tak přidej se k nám či straň,
navzdory budoucím procesům
nebo právě proto.
Nelze předejít všem otřesům.

 

V.

Máš chuť zvrátit hlavu k nebesům,
možná se bude někdo smát,
snad jiný opustí slepců doupě,
konečně začnou se další bát.

 

Nepřijmou slepě svůj úděl,
byť budou označeni za žháře.
Kdo zrádce je, ať pyká!
Nestačí jen plivnout do tváře.

 

Stejně jako chvatné tahy štětce,
složené do přísných linií,
odhalí se skutečné rozměry
těm, jež celou pravdu přežijí.

 

Věz, nic není zdarma, blázínku,
když ubíjí se kolektivně saň,
někteří se tím ani netají.
Tak přidej se k nám či straň!