V poledne

V poledne vstanu
a prostřelím si hlavu,
už všechno skončí,
tady, právě teď.

 

Ráno zdálo
se v rovnovážném stavu,
ale s dvanáctou
strhnu žití sněť.

 

Bude jedno,
co nesměl jsem a co směl,
musel a nechtěl,
či měl vlastní sen.

 

Jestli něco
v žití dokázal a měl,
nebo holou řiť,
přebytečnej jen.

 

Snadná cesta,
kterou unikneme pryč,
snad někam jinam,
nezní to jak žert.

 

Pokud není
však po smrti vůbec nic,
tak stejně volám:
"Ať to vezme čert!"