Rozcestí

Štěstí přišlo znenadání,
málo jsme ho hýčkali,
až se stalo každodenním,
až uteklo do dáli.

 

Když záměry se rozejdou,
jak ve tmě tápou dlaně,
pak končívá to rozlukou,
pak bolest chutná slaně.

 

Myšlenky víří zmateně
a uvnitř něco skučí,
realita rozdvojená
vzpomínkami mučí.

 

Chtěl bych být skalním masivem,
neocitat se v pastích,
shlížet svrchu do krajiny,
nepoznat lidských strastí.