Byla jedna beruška,
zmáčela si krovky,
vlastně trochu světluška,
svítila jak stovky.

Když přišlo na sušení,
počítal jsem tečky,
měl jsem totiž tušení,
že je nemá všecky.

Tak jsme spolu sčítali,
jedna stále chybí,
přitom jsme se líbali,
nevnímali lidí.

Potom jsme pochopili,
ztratila se vlečka,
skočil jsem na košili,
budu sedmá tečka.