Dívka v koutku tiše hnije,
člověk se div nepoblije,
hnedle jak jí uvidí -
vzápětí se zastydí.

Což může za to dávná kráska,
jíž milenec něžně laskal,
že všichni jí pak opustili,
o kremaci oloupili?

Sní věčný sen o malém ráji,
mít vlastní flek v urnovém háji,
chtějí prý nízký pronájem,
tak proč příbuzných nezájem?

Někdy se tak život sejde,
že z nevinnosti zlo jen vzejde
a malý kousek tataráku,
spustí vleklou vnitřní válku.

Proto nesmějte se nešťastnici,
co v břiše měla tasemnici,
jen za poklady se honíte,
bůhví, jak sami skončíte.