Kdysi v daleké zemi od Čech dál,
vládl jeden král.
Ten král své poddané utiskoval
a utiskoval je den po dni.

Pak byla to pro něj rána,
když jednou takhle zrána,
poštou mu došla zpráva,
že lid povstal ve zbrani.

"Nu což", pravil král,
"co bych se nervoval."
zvláštní jednotky zverboval
a armádu povolal.

Ale část armády, pány nazývaná chamraď,
bůh jim to zaplať,
k lidu se připojila
a krále o bleskové vítězství oloupila.

V ulicích měst planou prudké boje,
nad bojištěm krkavců černé roje,
královo vojsko se brzy rozpadne
a národ to po dlouhé době vyhraje.

Jak o tom mluví zpráva,
jak už se to někdy stává,
král je jat i s rodinou.

Začal proces, jež vstoupil do dějin,
dostal se do všech novin,
kde senzací byl jedinou.

Při cestě do vězení, došlo k nedorozumění.
Totiž, když vojáci viděli svého krále,
vzpomněli si jak ve zlatě se válel
a hněv počal jimi lomcovat.

A na mou věru,
rozstříleli ho i s ženou na maděru.
Tak skončil král,
který tak krvelačně panoval.¹

¹ Inspirací byl samozřejmě Král Lávra. Poprava Ceauseska a jeho rodiny v Rumunsku pak byla spouštěčem, díky kterému dílko vzniklo někdy v prosinci 1989.