Sledoval jsem večer rorýsy,
jak piruetky krouží s vkusem,
v závodu s hmyzem jakýmsi,
směr letu značíc ptačím trusem.

Nalétávali těsně k balkónu,
křídlem i někdy přesáhli,
málem pročísli mi i fazónu,
naštěstí těsně nezasáhli.

Mít křídla jako rorýsi,
moci si ráno přispat,
být na nebi symbol plachtící,
na všechno se vycpat.