Veršotepec verše tepe,
někdy hůře, někdy lépe.
Může vůkol sdělit novinu,
stejně tak i blbinu.
Vyhlášená postavička,
vzdychá každá panna sličná,
jejíž srdéčko zteče,
pero silnější meče.
Snadno ztratí přízeň davu,
když do jiného stavu,
přivede měšťanské dcerušky,
to vezmou na něj obušky.
Však umělcům vše povoleno,
nač lámat je hned přes koleno?
Proč míti z nich hrůzu,
když hledají svou Múzu?
Proto mějte rozum občané,
ať ještě chvíli zůstane,
za korbel a misku stravy,
zachytí kousek vaší slávy.1
1 Přednes á la božský Lumír Maděrič.
