Podej mi ruku
propleteme prsty,
nasaju trochu radosti
zpod srdeční krusty.

Jsem tvůj rezonátor štěstí,
i málo zmnožím odrazy.
Jak? To nevím sám,
snad dávných předků odkazy.

Titěrný kousek extáze
zmohutní v silnou řeku,
blažené teplo tě zaplaví,
neznám lepšího léku.

Není nad čiré štěstí,
když opilé endorfíny
řádí v těle na mejdanu,
jak omámené baleríny.

Těchto stavů lidem třeba,
nám všem, nehledě na léta,
proto teď rezonuji štěstí,
od podzimu až do léta.