Na ochozu stojím,
proti nebi trčím,
moci stát sám vedle sebe
tak se popostrčím.

Vítr silně duje
a jasný je jak facka,
že když v jeho náruč vejdu
bude ze mě placka.

ref.
Tak proč tady jsem?
Co musí má se stát!
Ať jsem jakej jsem,
já život mám moc rád.

Tak proč tady pózuju?
Mám všeho akorát.
Tam kam brzo odejdu
nic nebude mě srát,
nastokrát!

Dole blikaj majáčky,
kolkolem dav už stojí,
že mě možná přemluvěj
tak toho on se bojí.

Oči upřené ke hvězdám,
mají stejnou vizi,
když to tady dneska vyjde
snad budou v televizi!

Potom ke mě po žebříku,
nějaká paní šplhá,
vůbec jí zřejmě nevadí,
že přijde sem až druhá.

Mile ke mě promlouvá,
není to žádná fúrie,
krok do tmy a mě zamrzí,
že pokazím jí prémie.