Našel jsem já ptáčka,
malého jarabáčka,
než on začal pět,
rychle jsem ho sněd!

Tenký krček holouběte,
prasknul lehce jako větev,
pak, že mladí holubi,
nelétají do huby!

ref.
Já mám všechna zvířátka rád,
jak jinak,
když stále mě trápí ukrutný hlad?
Hlad hlad hlad,
ukrutný hlad!

Skutečný ráj pro mě je jen,
zologická zahrada,
dívat jsem se, ale chodil,
jenom kdysi zamlada.

Dnes zřízenci pořádají
na mě velké štvanice,
potřeby mé neodbytné
nejdou jim do palice!

Nepříjemný pocit stále,
útroby mé svírá,
neuvěří nikdo, stěží,
i když se právě dívá.

Zmítají mnou hrozné křeče,
jsem jak upír bez krve,
myslím na to černé kotě,
co jsem pozřel poprvé!

Já jsem jako každý druhý,
v ničem se moc neliším,
jen tělo se začne měnit,
když hlas hladu uslyší.

Bez potravy, jako zvíře,
v koutě u zdi zahnané,
škrábu, vrčím, už brzy, brzy,
tanec smrti nastane!