Stříleli do hlavy malého chlapečka
Hilzny padaly k zemi a cinkaly
Hilzny padaly jak lišejník do sobů
Železná hlaveň se dotkla čela
Šedaví zástupci nevydali ani sten
Jenom furt zívali Jenom furt zívali
Že už je chlapeček chycen a popraven
S tím bílým roubíkem hluboko v krku
Jeden z těch Řezníků si poklepal na čelo
Netrefil o vlas A všichni se pohnuli
Netrefil o vlas A dál se zas střílelo
Jako kus v divadle když načnou poém
Učeň se usmívá na malého chlapečka
Jak malý kanibal se usmívá na jiné
Ještě ne sežrat a cpáti se z cizího
A už ho vleče
Ráno si nastaví dírky na opasku
Na malá znamínka Na míry vojáčka
A proto učňovy domácí tlačenky
Jsou vždycky bez krve A trochu prašné
Toužení svědící jak sliny před jídlem
Toužení svědící po tlusté cukrářce
Postává v továrně se svými dortíky
Jako když čeká kondolenci
Stříleli do hlavy malého chlapečka
Dívat se do sebe Nesmět se zarmoutit
Nesmět se zarmoutit na špalku hrdlořeza
Už ho to načlo1
1 Parodie na skvělou báseň Josefa Kainara, výborně zhudebněnou Vladimírem Mišíkem.
