Jednou z Hradu, šel na zahradu moudrý Vašek;
potkal chlapce, co vlekl otce, s ním pět tašek.
Otec, furt se chechtá, Vašek se ho hned ptá,
čemu se tu, na trávě Hradu, právě řehtá?
Já, povídá ten otec, se už jen sám, zoufale chechtám,
chechtám, když na důchod raději se neptám.
Vím, totiž ten Miroslav, ten finančník, že se mě neptá,
neptá, lohne mne ať se chechtám, nechechtám.
Kampak by to došlo třeba s pouhou pokladní,
Kdyby měla plakat, že hladoví mnoho dní.
Ty, i když jsi bez peněz, se taky rád hlasitě chechtej,
Chechtej a na svou bídu si nezareptej!1
1 Na melodii písně Ezop a brabenec, od VWJ.
