Ráno mobil místo budíku
zas zuřivě zvoní,
z postele hnedka vyskočit,
dnes stejně jako vloni.

Vyčůrat, zuby vyčistit
a je to jen věc vkusu,
do čeho se navléci
před rychlou cestou k busu.

Na zastávce ospale mžouráš,
kolem podobných davy,
jak se všichni dovnitř vejdou,
nejde ti do hlavy.

Potom něco přijíždí
tak začínáš se mačkat,
stěží dýcháš, modlíš se,
ať je to tvoje značka.

ref.
Jeden den je jako druhý,
dokud nejsi zcela tuhý,
jen se zrána probudíme,
lhostejnou masku nasadíme.

Jeden život jako druhý,
ať jsi lichý nebo sudý
a když školy vychodíme,
všichni masky nasadíme.

Za kus madla držíš se,
čteš čísi ranní zprávy,
z žaludku pána vedle tebe
čpí zápach první kávy.

Jenom na jedné noze stojíš,
ještě né na svojí,
v zatáčkách přenésti váhu
se ona noha bojí.

Do práce těsně před limitem
s jazykem až na vestě,
strážník tě mimo zebru viděl,
bylo to jen za dvěstě.

Od snídaně ke svačině,
od svačiny k obědu
a od oběda k večeři,
jen v pondělí a ve středu.

Po šichtě ještě cestou domů
jakousi stravu nakoupit,
kdo letáky čte místo knížek,
ten nemůže prohloupit.

Nádobí umýt, koš chce vynést,
prádlo vyprat třeba je,
potom žehlit či prach stírat,
kdo uteče ten vyhraje.

Po setmění zapnout bednu,
do neurčita upřít zrak,
zvuk pořádně ohulit,
ať užije si panelák.

Zrnění v noci probudí tě,
odvalíš se vykoupat,
oholit, vyčistit zuby,
vyčůrat a zas jít spát.