Ode dneška již nikdy více,
nebudu vás dvě stravovat,
jen pro vás vzplanou černé svíce,
žalmy budou prozpěvovat.
Zemřít hladem, toť strašná smrt je,
to přiznávám a doufaje,
v orchestr brouků hrobaříků,
jež na pohřbu vám zahraje.
Až pod zemí procitnete,
až prsty v rakvi zaloví,
pak vzpomeňte na nebožáka,
co právě někde hladoví!1
1 Dvě spolužačky na střední škole roku 1993, si o velké přestávce oblíbily obcházet posilňující se mladíky a od každého si ukousnout sousto či dvě. Toto dílko je mělo taktně upozornit, že to není vhodné ani oblíbené.
