To takhle jednou příliš chytrá rybička, procházející se po zasněžené pláži rybníku, potká uříceného šneka.
„Čau, šneku, kam valíš?”
„Ále,” odpovídá zadýchaně, „v předpovědi hlásili, že v létě udeřej vedra, tak spěchám k vodě.”
Rybička si zaťuká na čelo. „Šneku, ty vole, to sice předpovídali, ale pro loňský léto!”
„Aha,” zamračí se šnek, „tak já si zatím skočím do krámu pro plavky...
Mimochodem jsem Změk.”
„Upřímnou soustrast.“
„Šnek Změk.”
„I jemu upřímnou soustrast.”
„Jmenuju se Změk!”
„Jo ták! Proč to neřekneš hned? Já jsem Pokustóna, těší mě.”1
1 V 1. díle hrají:
Příliš chytrá rybička Pokustóna – příšerně zvědavá a trochu namyšlená rybka, které nesmíte říkat, že něco nejde, protože to obratem zkusí.
Labilní šnek Změk – jeho labilita spočívá především v nerozhodnosti, zda je šnek vodní nebo suchozemský.
