„Nazdárek, Pokustóno! Jak se vede?”
„Pokustóne!”
„Cože?”
„Oslovuj mě Pokustóne, je ze mě teď samec.”
„To je jako možný?” vyvalil oči šnek, div mu nevypadly ze stopek.
„Jasná páka, nebuď tak staromódní, Změku. V rybníce žije jedna plotice, která trpí ztrátou identity, zkouším se vcejtit do jejích šupin.”
„Počkej, počkej, jdeš na mě moc rychle. Kardinální otázka zní: měla ta plotice jikry?”
„Měla.”
„Pak není co řešit, jde tutově o samici.”
„Když se cejtí bejt samcem, nehrajou jikry prej žádnou roli, říkala. Stejně jako teď já.”
Změk si otřel náhle orosené čelo. „Hmm, jdete proti přírodě... Prozraď mi – Pokustóne – jaký to je, stát se samcem s jikrama?”
„Parádní! Můžu společně s ostatníma samcema kdekoliv čůrat do vody a ještě je u toho šmírovat,” ušklíbla se Pokustóna.
„A oni tebe...”
„Co oni mě?”
„Oni můžou při čůrání do vody šmírovat tebe,” vysvětloval trpělivě šnek.
„Svatej Poseidóne, máš pravdu, to mi vůbec nedošlo! Přece se nenechám šmírovat nějakejma úchylama! Končím, jsem zase zpátky samice Pokustóna!”1
1 Ve 3. díle hrají:
Příliš chytrá rybička Pokustóna – příšerně zvědavá a trochu namyšlená rybka, které nesmíte říkat, že něco nejde, protože to obratem zkusí.
Labilní šnek Změk – jeho labilita spočívá především v nerozhodnosti, zda je šnek vodní nebo suchozemský.
