„Návnadu oždibujeme opatrně po krajích, a když už jí moc nezbejvá a hrozí spolknutí háčku, strkáme do ní jen čumákem,” vysvětlovala Pokustóna šnekovi Změkovi. „Rybář často zpanikaří, prudce zasekne a při troše štěstí zbytek návnady spadne do vody. Pokud ne, stejně musí nasadit novou.”

„To je ženiální!” zatleskal nadšeně šnek.

„Co znamená ženiální?”

„To je francouzsky. Po našem bysme řekli geniální.”

„Já se picnu, Změku, ty umíš francouzsky?” vykulila rybka oči.

„Jen základy. Strávil jsem nějakej čas ve francouzský restauraci. Přesněji řečeno necelý dva dny, než se mi podařilo uprchnout a zachránit si tak život. O tom ale někdy jindy.”

„Řekni ještě něco francouzsky!”

„Leu l'zeee do tchramwajeee, žehré mandleee a la'pa'sijeee.”

„Nádhera! Cos to vlastně říkal?”

„Ehm, lev leze do tramvaje, žere mandle a loupe si je.”

Pokustóna na něj obdivně hleděla. Pak se vzpamatovala a pokračovala v přednášce. „Lidi si myslej, že jsme úplně blbý, ale my jsme jen studenokrevný.”

„Víš, hmm, Pokustóno, nechci se tě nějak dotknout, ale když spásávám trávu na břehu, vidím kolikrát rybáře, kterej vytahuje jednu rybu za druhou...”

„V tom případě jsi svědkem vodního práva v praxi, vytahuje samý odsouzence. Pod dohledem vykonavatele trestu, štiky Veroniky, polykaj trestanci popořadě háčky. Maj přitom malou šanci, že je rybář pustí zpátky. Pokud k tomu dojde, jsou protentokrát omilostněný.”

„Ženiální!”¹

¹ Ve 4. díle hrají:

Příliš chytrá rybička Pokustóna – příšerně zvědavá a trochu namyšlená rybka, které nesmíte říkat, že něco nejde, protože to obratem zkusí.

Labilní šnek Změk – jeho labilita spočívá především v nerozhodnosti, zda je šnek vodní nebo suchozemský.