Šnek Změk měl zrovna vodní náladu, čili byl přesvědčený, že je šnekem vodním. Okousával proto řasy z kamenů na mělčině rybníku, když se k němu přikolíbal rak.

„Buď zdráv, plži,” spustil rak, „neviděl jsi mršinu plotice? Někde by tu prej měla bejt. Rád bych posvačil.”

„I ty buď zdráv, desetinožče! A víš, že viděl? Leží u kamene vlevo za tebou, chudinka. Stačí, když couvneš kousek dozadu.”

„A to zase prrrr! V životě necouvnu, zpátky ni krok!”

„Co blbneš? Vždyť jsi přece rak, ne? Raci choděj pozadu zcela běžně.”

„Pche! Chceš mě smrtelně urazit? Nevíš snad, kdo já jsem?”

„Nevím.”

„Nevíš?!”

„No nevím, no. Promiň.”

„Ehm, dobře teda, je ti odpuštěno. Zpátečník, jméno mé.”

„Já jsem Změk. Nic neříkej, tak se jmenuju.” Rak, který se už nadechoval k odpovědi, zase vydechl. „Představili jsme se, ale pořád nechápu, proč odmítáš nepatrně couvnout, Zpátečníku.”

„Já jsem totiž pokrokovej rak,” pronesl hrdě Zpátečník. „Všichni raci choděj pozadu, protože jim to někdo těsně po vylíhnutí řekl, ale jde o přežitek. Teda oni si myslej, že se pohybujou jako jediný správně a pozadu kráčej všichni ostatní. S takovym paradigmatem absolutně nemůžu souhlasit, proto jsem se zařek, že neudělám jedinej krok zpět.”

„Ach tak, už tomu konečně rozumím. V tom případě se musíš otočit a sváča bude vpravo, pár kroků před tebou.”

„Díky Změku, skvělá práce, jsi perfektní navigátor!”¹

¹ V 5. díle hrají:

Labilní šnek Změk – jeho labilita spočívá především v nerozhodnosti, zda je šnek vodní nebo suchozemský.

Rak Zpátečník – rak pohybující se zásadně jen dopředu. Račí komunita ho označila za zpátečníka a vyhnala ze svého středu na okraj společnosti.