Nechtěla ho,
on ji ano,
to se zhusta stává.
Člověk doufá,
že to vyjde,
marně sebe dává.

Jiná chtěla
a on na to:
„Tohle nemá cenu.
Není hezké
ani moudré,
zklamat další ženu.”

Ženeme se
za přízraky,
za útržky štěstí.
Přitom jenom,
zas a znovu,
dostáváme pěstí.

Má to smysl
stále vstávat,
stále zdvihat bradu?
Tohle kdyby
jen tak věděl,
nehledal by radu.