Neplač dušinko ztracená
nejsi v univerzu sama,
byť na svých křehkých ramenou
vláčíš každodenní drama.

Rozptýlených v prázdnotě
na milióny duší,
o souženích ostatních,
však málokterá tuší.

Třebas naši nejbližší,
nevědíce ničeho,
nechápajíc a nešetříc,
mnohé může být zničeno.

Hledej duše spřízněné,
další tápající bytosti,
přízračnými vlákny empatie,
rozmělni vlastní starosti.

Podělme se navzájem,
osvoboďme radost,
poličme všichni na štěstí,
objevme v sobě hravost.

Získejme zpět rovnováhu,
svobodu i důvod žít,
bytí přes vše je tak krásné,
zvesela zas můžem jít.