Jde Kazisvět a za ním
zůstává jen zmar a splín
nic z toho vůbec netuší
vždyť
vrhá stále stejný stín

Když se slova řinou z úst
on koná v dobré víře
stále vpřed svou kouli tlačí
byť
nevnímá činů šíře

Jde Kazisvět a za ním
jde raněných duší klín
nic z toho vůbec netuší
vždyť
nemá v číši nikdy blín

Když se slova mění v nůž
stává se z lidí zvíře
sklidí zpět svou setbu dračí
byť
ve větší než malé míře

Jde Kazisvět a za ním
leží poušť bolavá, vím
nic z toho vůbec netuší
vždyť
nelze přejít vlastní stín

Jde Ka-zi-svět...