S láskou dlouze vybírán,
s něhou pečlivě balen,
převázán stuhou zlatavou,
poště přivezen cvalem.

V obavách kdesi čeká
nesvá dívčina rozmilá,
"Jestlipak si vzpomene,
ten kdo na ní myslívá?"

On zatím chodí zkroušeně,
"Dala mu milá vale?
Nevolala, nenapsala,
zda líbil se jí dárek."

Balíček však putuje,
v poštovním voze poznává svět
s chybnou adresou a zpáteční chybí,
pár veledůležitých vět.

Cizokrajná razítka
mající tvar motýla,
přistávají na obalu,
aby ta starší překryla.

Hladinu moře Žlutého
rozráží příď džunky,
v nebesích na střeše světa
těžko hledat tůňky.

Přestože zprudka žhne
rovníkové slunce v Africe,
hbité a nenechavé jsou
tlapky zvědavé opice.

Měkoučko a teploučko
bývá v kapse klokaní,
občas zabzučí bumerang,
překážku z cesty odstraní.

Prérie se vlní k obzoru,
kraj pouští je plný kaktusů,
všude se lze snadno ztratit,
byť s prstem na glóbusu.

Adresa již vybledla,
pouze z dálky stuha září,
když oči mhouří Eskymák
zalit polární září.

Jako Bludný Holanďan
křižuje balíček celý svět,
přitom stačilo jen do rohu
připsat několik dalších vět.