Monstrózní černá tlama
polyká cáry nicoty,
široko daleko jediná
v setmělé prázdnotě vesmíru.

Vyčkává i hledá sama
vsazená vprostřed cizoty,
mohutné rozevřené čelisti
s tesáky šitými na míru.

Jako strašlivý upír saje z lidí dobro,
které v nich ještě zbylo,
jím sytí své útroby
a roste do stále větší výše.

Zhmotnělá od nepaměti,
když první tělo stvořeno bylo,
slídí, čenichá v myslích
zhlížejících se ve vlastní pýše.

Podsouvá myšlenky, city i emoce
vysává lásku, probouzí zlost,
ubíjí radost, přízeň a svobodu
rozleptává mozek, tělo i duši.

Strašlivý parazit lidských srdcí
žere a žere, nikdy nemá dost,
my jsme jí stvořili vlastními činy,
málokdo o tom ví, málokdo tuší.