S větrnými mlýny,
bojuji svými rýmy,
hlavně pro radost,
někdy tiším zlost.

Občas tlumím bol,
když duševní stvol,
kymácí se větrem,
toužíc zářit světlem.

Jindy střípek štěstí,
do verše se změstí,
taktéž kousek hoře,
pohltí textu moře.

Pro vyjádření touhy,
stačí řádek pouhý,
zázrak správných liter,
zasažených niter.

Když Múza mi přeje,
u srdce mě hřeje,
verše jako sůl,
života jsou půl.