Pocity II.

17. 04. 2015

Touha jak rozbouřené moře
s přílivem opadá, narůstá,
tíží starost, stejně tak hoře,
nevyplněná jen zarůstá.

Láska jak nekonečná louka,
s větrem se vlní a ohýbá,
tiší bolest, zranění fouká,
nenaplněná hřbet prohýbá.

Štěstí jak roztoulaná duna,
s časem morfuje a nečeká,
čiší radost, nestálá Luna,
nedosažené nás rozseká.