Píseň rozpolceného tankisty

05. 03. 2012

Vždy, když jedu v Matildě,
vzpomínám na Lorraine,
křehkou krásku z Francie,
výzvu s jemným vzdorem.

Hbitá mrška ladných tvarů
ukradla mé srdce,
spolu dobudeme slávu,
postavíme se smrtce.

Jen přesednu do Lorraine,
vidím před sebou Valentine,
může ostatním být vzorem,
ta angličanka je moc fajn.

Drobná, celkem nenápadná,
v terénu je ovšem dříč,
má touha je neodkladná,
chci utéct od Lorraine pryč!

Ve Valentine si povzdychnu,
mám to, ale trápení,
myslím zase na Matildu,
odkud ten pocit pramení?

Subtilní strohá mašina
skýtá pocit bezpečí,
s ní cítím se jak klučina,
byť mám úmysly zaječí.

Těžký život tankisty,
jež řídí různé stroje,
leda po vzoru lobbisty,
aby měl srdce troje!¹

¹ Lorraine [loren], Valentine [valantajn]